Ruthless

9.12.2008

....moje vášně.....

manzel Tonda a synek Tonda

krucinal, to je auto moji maminky - kde si tak mam sednout?!

a Tonda ulovil takhle obrovského lišáka

1.12.2008

dnešní večer Tonda a Tomík a divočák

Tomikuv krasny pohyb.....

vypadni Nikito!!!! ....to je NÁŠ divočák! (jako od kluků)

hey, hochu, tak hod sebou!

16.11.2008

"Pasování při oslavě ulovení kapitálního jelena inženýrem Janem Jenišem"

1.11.2008

Nejsem psavec a průběh tohoto lovu zaznamenávám na žádost mé maminky. Je pravdou, že se o své lovecké zážitky podělím sice rád – ale tento způsob pro mě není tradiční.

1.11.2008 - Usedl jsem na zhruba 4m vysokou kazatelnu, která se nachází na původně ochranné hrázi rybníka, takže jsem byl odhaduju 8m nad zemí.

Ten rybník je „nasuchu“ již několik let a to z důvodu nedostatečného přítoku vody.

Hlavní porost tvoří tráva a rákos – slouží jako vynikající krytina pro veškerou spárkatou zvěř.

Z trav převládá ostřice, ze spárkaté divočáci a to v počtu několika tlup – ve kterých bývají zhruba 3-4 bachyně – odhaduju ze každá tlupa má asi 25 selat.

Bylo 16hodin – předtím jsem zjistil, že mnou založené vnadiště je vydatně navštěvováno – což v praxi znamenalo, že na místě nebylo ani zrnko kukuřice, kterou jsem v předchozím dnu nasypal.

Aby mělo vnadění význam, není podstatné množství – ale pravidelnost!

Asi po 10ti minutách se z pravé strany – z porostu rákosu objevila slabší daněla s daňčetem.

Vyhodnotil jsem situaci – napřed jsem ulovil daňče – a to na vzdálenost 60m. Lovím se zbraní - opakovací kulovnice CZ 550 ráže 7x64 . Tato zbraň je nová – a koupil mi ji ještě děda.

Na kulovnici mám puškohled Docter 3-12 x 56. Používám náboje RWS TIG. K užití tohoto střeliva mě přivedla praxe.

Střela je tvořena dvoustupňově. U přední měkčí olověné části dochází k řízené destrukci, zadní pevná slitinová část vykazuje vyšší měrnou hustotu a je garancí zachování rychlosti a tím jisté dopadové energie - neboť se nevyhýbám i střelbě na větší, ale stále myslivecky reálnou vzdálenost pro úspěšný lov. Díky kombinaci těchto faktorů je vysoký předpoklad jistoty průstřelu. Průstřel nám zajistí spolehlivé vybarvení kusu. Ten, pokud lovený kus poodejde z nástřelu, zanechá kvalitní pobarvenou stopu a tak je také usnadněn dosled pro některého z našich psů v těžším nepřehledném terénu. Co se týče řízené destrukce – je to aktuálním zdrojem výzkumu, neboť prachsprosté tříštění olova svalovinou, navýšené v případě zásahu kostní tkáně nám zcela zbytečně kontaminuje olovem zvěřinu.

Na hodnoty rychlosti a dopadových energií je třeba klást zřetel obzvlášť v této době, neboť mnoho „lončáků“ je již nyní tak „zasádlených“, že nám toto lovcům způsobuje značné problémy a to v podobě tukové zátky, která ucpe výstřel a kus nebarví ven, ale do tělních dutin.

Daňče zaznačilo komorovou ránu, po které odběhlo asi 20m. Bleskově jsem přebil a již ránou bez napínáčku jsem vystřelil ránu po daněle - bohužel – i mistr tesař se může utnout! Návyk užití napínáčku mi zkomplikoval situaci – a byť nepatrně, byl jsem nucen vyvinout větší sílu k zmáčknutí spouště, došlo ke stržení, tedy posunu hlavně a rána byla umístěna ne zcela šťastně a to na páteř, kolmo nad komorou.

Daněla zůstala v ohni. Přerušení míchy v tomto místě přivodí okamžité zhasnutí zvěře.

Nečekal jsem. Seběhl jsem dolů, …

Kusy jsem vyvrhnul – a naložil do auta, kterým jsem přijel až pod kazatelnu.

Pro vaši představu – daněla váží zhruba 30kg vyvržená – ale silná i 35kg - daňče 15kg.

Naložil jsem je a zavezl na hájenku, tam je zavěsil a dále ošetřil, aby nedošlo k jejich znehodnocení, neboť noci jsou u nás mimořádně teplé, zcela netypické pro začátek listopadu.

Bylo cca 16.45 – a večer teprve začínal.

Nabuzená vášeň a touha ulovit divoké prase byla tak silná, že jsem byl ochoten udělat cokoliv, abych pud lovce této rytířské zvěře uspokojil.

Proto jsem změnil lokalitu. Usedl jsem na posed umístěný ve stěně lesa – přede mnou bylo pole s čerstvě vzešlým ozimým ječmenem.

Světelný smog blízké Ostravy je ideální pomocník při lovu divočáku i tehdy, když nesvítí měsíc.

Nízká oblačnost množství světla násobila a já měl před sebou loveckou divadelní scénu – kde zatím scházeli „pouze“ hlavní aktéři – a to divočáci.

Seděl jsem asi tři hodiny – a dočkal jsem se. Na potemnělou scénu vypluly 3 velké kusy a kolem nich odrostlá drobotina.

Bylo to vzrušující.

Velmi lehce jsem rozpoznal 3 velmi statné bachyně a celkem asi 10 – 15 selat.

Selata jsou „živé stříbro“ a ač jsem je velmi dobře viděl, jejich pohyb a mumraj mi nedaly možnost je spočítat celkem.

Když se přiblížily na vzdálenost asi 40m, byl jsem již připraven s nataženým napínáčkem na sele oddělené od tlupy – které jsem měl pod červeným bodem ….. zmáčknul jsem – sele zůstalo v ohni.

Bleskově jsem přebil, protože divočáci po ráně „zkameněli“ ….rychle jsem zamířil na další sele, neopomněl jsem už napínáček, který mi pomohl překonat značnou dávku loveckého rozrušení, sele opět zůstalo v ohni …..nevěřil jsem vlastním očím a bylo mi jasné, že během několika zlomků sekund tlupa vyrazí do lesa.

A stalo se.

Tlupa se dala do pohybu – ale nezkušené sele, které se opozdilo mi tak dalo šanci k tomu zmáčknout spoušť ještě jednou. Bylo v mírném pohybu, ale již se cítím zralý na to, abych zvládl solidní umístění zásahu na zvěř v pohybu ještě jednou.

A povedlo se.

„Lovu dík!“

"Ach, to jsou libé daňčí pachy!"